Zrcadlo

Zrcadlo

Aleš Pokorný, 2021

1. Život je jak prázdná mísa, 
na stole v domě prostřeném.
Co do ní však vložit vím sám,
těžko můžu ovlivnit.
Na poprvé ti ji láskou naplní,
až po okraj ústí nádoby.
Ta rádoby ti sílu dá...

2. Ze snů probuzených ptáčat,
každému z ní rozdávám.
Kdo si jenom trochu vezme,
s úsměvem mi zamává.
Jenom láska totiž nestačí,
na bláboly, lži a neštěstí!

3. Vím, tohle se lehce říká,
čas tak rychle ubíhá.
Jenomže ta velká mísa,
záludnosti ukrývá!
Pro potěchu už jen potají,
pochybnosti tvé tě volají.

Ref. Sem tam i kousek nebe,
bolest mou žár usuší.
Všímej si jenom sám sebe,
a nezapomeň na štěstí!
Sem tam jen líp se dívat,
když po špičkách tak potají,
mávnutím proutku budu stírat,
hořkou slzu z perutí.

4. Teď už musím každou chvíli,
z té mísy jen ulívat,
abych se mohl na té pouti,
občas na dno podívat.
hodnotím si, co tam nepatří,
co je kříž a co prokletí!

Ref. Sem tam i kousek nebe...