ARTaBAN
Aleš o muzice a kapele pro neprodejný informační ArtaBan - listopad 2023
Jak dlouho děláš muziku?
Pokud bych se měl opravdu vrátit do úplných začátků, bylo by to o více jak 40 let. Byl jsem součástí Pionýrské dechové hudby, v níž jsem hrál na Trumpetu, po té na Křídlovku a své hudební putování tímto obrovským hudebním tělesem jsem zakončil u Tenoru. Byli jsme úspěšní, hodně jsme jezdili po přehlídkách a vždy jsme si nějakou tu cenu či ocenění přivezli. Rád na to dodnes vzpomínám.
Předtím než mě do dechové hudby přijali, pokoušel jsem se uspět v ZUŠ. Na příjímací pohovor jsem si na píšťalku, kterou jsem dostal od Ježíška, nacvičil dvě písně. Bohužel, neoslnil jsem. Prý pro nedostatek hudebního talentu. Pak tedy následovala již shora popsaná hudební cesta. Jinak ještě před tím jsem si rád s pomocí dřevěného švihadla, kterým jsem imitoval mikrofon, zpíval všeliké písně v doprovodu na plné pecky pušťeného "Kotoučáku." Což byl takový předchůdce kazet a kazeťáků. Pamětníci vědí.
Ptáš-li se ovšem na začátek nějakého projektu ve smyslu kapely, tak to bylo někdy v minulém století v roce 1993, kdy jsme společně s Radkem Mladým, Marcelem Rauem a Marcelou Pekovou založili folkovou Almaru v Chebu. Ale to je na samostatné povídání, možná i knihu. J
Řekni nám něco o Vašem seskupení?
Toto seskupení vzniklo jaksi postupně a tak trochu plánovaně. Po rozpadu posledního dlouholetého hudebního projektu pod názvem Ulice Folk-rock v kraji Karlovarském, odkud jsem se do Prahy před 13 lety přistěhoval, jsem začal dávat celou mou tvorbu postupně do aranží, ve kterých jsem ji chtěl mít a ve kterých vlastně většina skladeb byla původně složená. A to bez jakýchkoliv cizích názorů. S nimi jsem pak začal objíždět tak zvané Open Mic v pražských kavárnách a klubech, abych nevyšel ze cviku. A navíc jsem chtěl narazit na nějaké hudební nadšence a trochu se porozhlédnout nad možnostmi či případnou spolupráci.
Po nějaké době jsem oslovil houslistu Vítka Adamce, z Lokte nad Ohří, který v té době ještě studoval na Pražské konzervatoři, zda by semnou nechtěl nacvičit pár písní. Vždy jsem miloval housle a chtěl jsem je mít v aranžích jednotlivých skladeb. Vítek souhlasil a tak jsme začali cvičit a sehrávat se. Následovaly první soutěže a vystoupení, v nichž jsme dosahovali dílčích úspěchů. Například Pražská přehlídka Notování.
Později, přes inzerát se mi podařilo ulovit Milana Kotta, otřelého bubeníka, který byl ochoten zkusit něco nového, klidného a zasednout za perkusní nástroje jako je Cajon či Bonga. Abyste byli v obraze, nechtěl jsem do své kapely bicí.
Po dalším podaném inzerátu se nám konečně zjevil výborný baskytarista Michal Veselý. Ono to takhle zní jednoduše, ale pochopitelně, že uběhl nějaký čas hledání, než jsme na Michala narazili. A v tomto kvartetu jsem začal být velmi spokojený a cítil jsem, že přijde první vyvrcholení. Začali jsme opravdu makat a rok na to jsme se zúčastnili Oblastního kola Porty v Jablonci nad Nisou, kde jsme, i díky divákům, kteří podpořili svými hlasy samotné rozhodnutí poroty v čele s písničkářem Slávkem Janouškem, zvítězili a dostali se tak na finálová prkna Celorepublikové Porty v Řevnicích. Začali jsme hodně vystupovat v hudebních klubech i kavárnách a pořádali jsme a stále pořádáme společné koncerty i s jinými kapelami podobného žánru.
Je to přesně rok co jsme natočili první skladbu dnešního debutového alba Zrcadlo. V té době proběhla velice rychlá, personální, rytmická výměna a na místo zmiňovaného Milana Kotta nastoupil Michal Jirásek, kytarista, zpěvák a především skvělý perkusionista. Povídání o jeho zapadnutí do naší party by bylo na další stránku. Tak třeba někdy příště. Ten také s námi album dokončil. A v této podobě vlastně účinkujeme až do dnes. Tak tedy já, Víťa Adamec, Michal Veselý a Michal Jirásek. V současné době hledáme do naší hudební party ještě sólového kytaristu a klidně i zpěváka.
Kterou cizí píseň nejraději hraješ?
Když jsem v Praze začínal, řekl jsem, že se budu věnovat výhradně vlastní autorské tvorbě. Důvod to má jednoduchý, nechci věnovat energii do hudebních projektů, které napodobují jiné autory. Toho jsem si víc než užil ve zmiňované Ulici folk - rock. Jak se říká, chtěl jsem jít na trh se svou vlastní kůží a ukázat lidem sám sebe s mojí vlastní energií, kterou bych rád prostřednictvím mého vlastního vyjádření rád rozdával.
Avšak pár výjimek jsem skutečně udělal. Pokud máme dlouhé hraní, velice rádi zavzpomínáme na karlovarskou partu ČP8 a to ve skladbách Podzim, A co my anebo v písni Představy. Kapela zanikla po odchodu jejího frontmana Jaroslava Ježka ml. No a protože jsem se díky své ženě Hance, před 13 lety, seznámil z hudební partou Těla Liberec a v té době jsme nevynechali žádný jejich koncert, zamiloval jsem si dvě skladby na tolik, že jsem se odvážil, jednoho pochmurného večera, zeptat samotného autora Luboš Beránka, zda bychom si tyto mohli s kapelou nacvičit a občas je i zahrát. Myslím, že jsem mu je i sám s velkou trémou přehrál a to i přes to, že mi pomáhal na kytaru Martin Mráz. :-D Tak to jsou skladby, které si opravdu i pro jejich náročnost velice rád zahraju. Krom jiného mám rád i takové dnes už zlidovělé skladby od Vlasty Redla jako například: A té Rehradice, Húsličky, Za deset deset V Hornom dolnom anebo A vy páni muzikanti.
Ve svém dotazu si Michale zmínil i Leoše Janáčka. A měl si nejspíš na mysli písničku ze Sbírky Lašských tanců - Už ty pilky dořezaly. (Pilky) Ano ta přesně odráží to, co jsem před chvílí napsal. Mé pouto k písni lidové. Ta písnička v našem repertoáru je pozůstalou skladbou z kapely Ulice Folk - rock, kterou hudebně obohatil Roman Teistler a my jsme ji pak společně velice rádi hráli. Dodnes se s ní na koncertech loučíme. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když napíši, že se lidem hodně líbí :-D.
Celkem nadávno jste vydali debutové album Zrcadlo, jaký z toho máš pocit a jak dlouho trvá natočení takového alba?
Ano, bylo to 21.10.2023 v pražském hudebním klubu Kamina Boat, kde byla pokřtěná. Pocity mám různé, ale jsem šťastný, že je na světě a věřím, že bude dělat lidem radost. S výsledkem jsem naprosto spokojený. Obecně lze říci, že je v něm přesně to, co jsem chtěl v tomto prvním vydání mít. Na to druhé už se chystáme.
Celkově nám natáčení, mixování, konzultace, opravy, následný mastering a vydání trvalo 1 rok.
Máš nějaký oblíbený vrchol?
S Hankou se rádi touláme přírodou. Je to pro nás relax a útěk před městským prachem J. Prolezli jsme toho už víc než dost, ale asi největší zážitek máme z Vysokých Tater. To byla opravdu nádherná podívaná např. Predné solisko, Kriváň anebo se toulat kousek pod Lomnickým štítem a mnoho dalších známých míst v tomto úžasném seskupení skalních masivů. Zůstaneme-li doma, asi nejblíže jsou nám hory Jizerské, do kterých se vracíme opakovaně a Jeseníky.
Proč název Aleš Pokorný & hosté?
Název je vlastně pozůstatkem z dob, kdy jsem převážně v Praze vystupoval sám anebo s Vítkem. Až když jsme se jaksi ustálili v současné sestavě, navrhoval jsem změnu. Tuším, že dvakrát. Neuspěl jsem. Kluci mi na to vždycky odpověděli: "Jsou to většinou tvé písně, takže název je odpovídající. Neřeš!" Tak už to neřeším :).
Kde všude hrajete a máš nějaké oblíbené místo ke hraní?
Nejčastěji hrajeme v hudebních klubech a na festivalech převážně ve Středočeském kraji a v Praze. Ovšem výjimkou nejsou i náhlé cesty za hranice jmenovaného hlavního města a kraje. Věřím, že takové cesty budou postupem času přibývat. Velice rádi se vracíme se svou muzikou do staré zemědělské usedlosti hudebního Kulturního klubu U závor v městyse Karlštejn. https://www.facebook.com/kkuzavor Mimochodem už tuto sobotu, tedy 18.11.2023 tam vezeme představit naše debutové album Zrcadlo a naším hostem bude výborné akustické duo MAD DOG. https://www.facebook.com/mad.dog.kapela Tak pokud se to stihne do té doby vytisknout, stavte se, rádi Vás uvidíme.
Budeme se těšit na setkání.
Aleš Pokorný & hosté
FB: https://www.facebook.com/AlesPokornyaHoste
Web: www.apah.cz